Umění mluvit, základy rétoriky

Rétorika

Pojem rétorika pochází ze Starého Řecka (rhesis – řeč, rhetor – mistrovský řečník, techné rhetorika = nauka o řečnickém umění).

Rétorika je způsob přesvědčivé mluvy. Její protagonisté kladli od pradávna důraz na to, že nestačí vědět, co chceme říci, ale musíme i znát, jak to říci.

Součásti rétoriky:

• teorie řečnictví, nauka o řečnickém umění
• pravidla koncipování řeči
• řečnická praxe (příprava řeči, realizace - zaujetí posluchačů, udržení jejich pozornosti, jazykový styl, věcný obsah, výslovnost, argumentace, přesvědčování)

Klasická rétorika, která se jako způsob mistrovské mluvy uplatňovala především v senátu (umění dobře promluvit na veřejnosti se považovalo za nutnou podmínku politického úspěchu),
před soudem a při výuce studentů, je založena na 5 prvcích (vymezení tématu, výběr a uspořádání látky, stavba stylizace textu, nácvik, přednes) a 3 součástech stavby projevu (úvod, jádro, závěr) v zásadě platných do dnešní doby.

Stále není nijak zvlášť výjimečným úkolem promluvit na veřejnosti. Přes široké uplatnění řeči v životě se přípravě na tento úkol věnuje všeobecně málo pozornosti a potřebné péče. Jazykovědci a nejen oni, si nezřídka stěžují na všeobecně nevalnou úroveň jazykové kultury velké části populace. Slovní projev řady lidí za mnoho nestojí a není málo takových, kteří nedovedou jasně vyjádřit ani jednoduché myšlenky. Mnozí manažeři na různých úrovních řízení
nedovedou jasně formulovat příkazy pro podřízené. Problémy mívají nezřídka i odborní specialisté v komunikaci s laiky a na téma nejasností a nejednoznačnosti v oblasti legislativy bychom mohli diskutovat velmi dlouho. Přesto není třeba klesat na mysli, neboť většina z nás může pro zlepšení svého řečnického umu ledacos udělat. Sále si systematicky stručně probereme základní otázky týkající se přípravy a realizace veřejné promluvy.

Veřejné vystoupení

1. Příprava projevu - je třeba promyslet:

• účel a cíl (motivace, informace, ovlivnění, přesvědčení, pobavení)
• obsah (podklady, fakta, dokumenty, způsob a posloupnost argumentace, možnosti logické třídění
• adresáti - co vím o jejich věku, vzdělání, zkušenostech, jaké bude jejich pravděpodobné chování, jaké lze očekávat obtíže, otázky atd. (viz pasáž o námitkách), co mohu udělat pro pozitivní atmosféru
• prostředí vystoupení
• časové charakteristiky (část dne, čas, který je k dispozici)
• forma (monologická: oznámení, referát, přednáška, výklad, vysvětlení, komentář, popis, vyprávění, slavnostní projev, dialog, seminář, diskuse, beseda, cvičení)
• styl (zvolený způsob vyjadřování – oficiální, vzletný, neformální, přátelský, atd. - adekvátní posluchačům a charakteru projevu)
• způsob zahájení (s výhodou lze využít několik předem připravených a naučených vět (příběh, vtip pro vzbuzení pozornost posluchačů, otázka problémová formulace „Co si myslíte o:…?“, „Co byste řekli na:…?“)
• úprava zevnějšku přiměřená okolnostem
• podpora sebedůvěry, zvládání trémy (např. neformulovat zbytečně obavy ze selhání, potvrzení kvalitní přípravy)

2. Vlastní projev (zahájení, hlavní část vystoupení závěr)

• navázání kontaktu s posluchači, hlas, rychlost, síla, tón
• výslovnost
• jazyková úroveň (spisovný jazyk, odborné termíny případně slangové výrazy) pozor na nedostatky (projevy vlastního nezájmu o téma, nejasný obsah, nevěcnost, odbíhání od tématu, nedostatečně promyšlené a vysvětlené poznatky, fráze, parazitní slova, stylistické a jazykové chyby, rozvleklost, špatná výslovnost, neodpovídající či nepřirozená intonace (ironie, agrese)
• sloh (hovorový, odborný, umělecký, publicistický)

Poznámky k vlastnímu mluvenému projevu

Dýchání (respirace)

Správné dýchání je základem jistoty, sebeovládání při mluvení proti trémě.

Zásady správného dýchání:

1. Dýchat plnou kapacitou plic (uvolněně, přirozeně ne přehnaně)
2. Šetřit dechem (vydechovat zvolna hlavně zpočátku)
3. Nadechovat současně nosem + ústy

Fáze dýchání

Nádech – Výdech – Pauza
Zvyšování hlasu zvětšuje spotřebu vzduchu.
Dostatečný nádech před začátkem, je vhodné často rychle přidechovat v pauzách, nezvyšovat hlas.
Odhad potřeby vzduchu (nádechu) je výsledkem zkušenosti. Délka myšlenky ovlivňuje množství nadechnutého vzduchu i hospodaření s ním.
Chceme-li prodloužit výdech je třeba napřed obsáhnout větší myšlenkový celek.

Fonace ozvučení

• Síla – podle prostředí, velikosti prostoru ( křičet „na lesy“), rušivých vlivů
• Výška – při zesílení hlasu se vysoký hlas zdá ještě vyšší
• Správné nasazení hlasu – správný (ne nadměrný, dostatečný)
• Nádech, uklidnění dechu. Pomoci může představa toho, jak a co chceme říct + pomocné gesto (zejména při nedokonalé představě – jako bychom nabízeli místo k posazení milé osobě – „prosím posaďte se“).

Zdůraznění myšlenky

• zesílením, ztišením hlasu
• pauzou
• změnou výšky hlasu
• zpomalením s důrazem na každém slově
• změnou tónu
• opakováním

Zájem posluchačů podněcuje příběh, metafora, novinka, aforismy, vtipy, překvapivé skutečnosti

Artikulace

• Tvoření hlásek, slabik, správná výslovnost.

Nepřesná artikulace je

• u dětí
• u různých poruch
• u nedbalého vyslovování (únava, opilost, lenost)

U sykavek dlouze vyslovovaných vynikne syčivý zvuk.
U souhlásek na konci slov je třeba dát pozor na polykání zvuku.
Navazuje-li začátek slova na konec slova předchozího je třeba zřetelně oddělovat.

• Osobní image
• Jaká je Vaše tržní hodnota?
• Co může ohrozit Vaší kariéru?
• Profesionální dojem
• Práce na půl úvazku
• Péče o vlasy a účesy
• Vaše kariéra a Váš osobní život
• Styl oblékání
• Etiketa na pracovišti
• Řeč těla
• Představování a podání ruky
• Úspěšní kolegové ve světě
• Platy v administrativě v ČR a ve světě

• Poradna
• Vaše personální agentura