Slušné chování patří i na pracoviště

Dostat se do trapné situace nevhodným chováním není nic příjemného ani v zaměstnání. Navíc ale dodržováním pravidel slušnosti může každý v práci jen získat. Přehnané ohledy ale nejsou určitě na místě, tedy pokud zaměstnanec nechce mít pověst, že se na něm dá dříví štípat.
Jsou zaměstnanci, kteří se chovají slušně a poctivě, v práci úspěšnější?

Dostat se do trapné situace nevhodným chováním není nic příjemného ani v zaměstnání. Navíc ale dodržováním pravidel slušnosti může každý v práci jen získat. Přehnané ohledy ale nejsou určitě na místě, tedy pokud zaměstnanec nechce mít pověst, že se na něm dá dříví štípat. Jsou zaměstnanci, kteří se chovají slušně a poctivě, v práci úspěšnější?

Za slušnost se vyplatí bojovat

Drtivá většina dotazovaných lidí si myslí, že ne. Opravdu se slušnost nevyplácí? Na takové anketní otázky na internetu odpovídá vždy specifická skupina lidí, většinou ta negativně naladěná. Mínění veřejnosti je v tomto směru často ovlivněno řadou mediálních případů například o korupci a nepravostech, které lidem beztrestně procházejí. Rozsáhlejší výzkumy sociologického ústavu potvrzují, že si lidé práce váží a snaží se s kolegy vycházet co nejlépe.
Za neochotu hlásit se ke slušnému jednání a také se tak chovat se může skrývat neznalost základních pravidel nebo naprostý nezájem o lidi či pocit vlastní nadřazenosti. Takový šéf účtárny, který po vstupu do místnosti, kde pracovnice sedí za počítači zády ke dveřím, stojí a čeká dokud si ho nevšimnou a pozdraví ho jako první, je k politování.
Pokud mezi zaměstnanci i nadřízenými panuje vzájemná úcta a respekt, má z toho prospěch i celá firma. jedním z podstatných motivačních faktorů je pro zaměstnance osobní přístup ze strany nadřízeného, zahrnující m.j. slušné chování. Ne nadarmo se v nadsázce říká, že atraktivita místa je daná osobou nadřízeného..

Slušnější pozdraví první

Autor knihy o slušném chování Nikdo nejsme dokonalí Vladimír Fanta tvrdí: „Platí, že podřízený zdraví nadřízeného jako první. Ovšem v případě velkého věkového rozdílu je vhodné, aby mladší nadřízený nečekal a pozdravil jako první. První také zdraví ten, kdo je příchozí". Dívky a mladé ženy zdraví jako první výrazně starší muže. Pokud si někdo není jistý, zda už se ve stejném dni s někým pozdravil, udělá lépe, když pozdrav zopakuje, než aby nepozdravil vůbec. Složité úvahy o prvenství pozdravu lze uzavřít jednoduchým: první zdraví vždy ten zdvořilejší. Při pozdravení podáním ruky naopak podřízený čeká, jestli mu nadřízený ruku podá.

Kdo si může s kým tykat?

Podle Vladimíra Fanty je na pracovišti nejvhodnější, když si nadřízený s podřízenými vyká (při tykání se mimochodem špatně vytýkají chyby). Když už se rozhodne pro tykání, pak by je šéf měl nabídnout všem podřízeným od určitého postavení a věku. Rozhodně se nehodí, aby šéf podřízenému nabídl tykání v soukromí s tím, že mu na pracovišti musí vykat. Nabídku tykání lze bez porušení bontonu odmítnout. V Česku se na tykání v celé firmě nahlíží ještě s nedůvěrou. V řadě zahraničních firem je ovšem tykání zavedeno jako norma.

Galantnost už ve světě pomalu mizí

Mnoho českých firem, zvláště těch větších, dává na pracovištích přednost vztahům vyznačujícím se mírným odstupem. Ale oproti americkým formám, kde je soukromý život pracovníků tabu, se na mnoha českých pracovištích při každé příležitosti probírají intimity kolegů, politiků nebo populárních osobností. Proti americkým kolegyním si Češky cení galantních kolegů. „Nevadí mi, když mi kolega například přidrží dveře. Myslím, že čeští chlapi jsou v tomhle lepší než cizinci“, míní asistentka ředitele jedné větší společnosti. Ve Spojených státech, ale i v Dánsku či Švédsku je vhodnější chovat se k ženě odměřeně, stejně jako k muži. Dávání přednosti ve dveřích či pomáhání do kabátu by americkou zaměstnankyni mohlo dokonce až urazit.

Netiketa, telefonování a vizitky

Netiketa je český překlad anglického netiquette. V anglosaském světě se tak nazývá slušné chování v internetové komunikaci, tedy síťová etiketa. Zásady netikety trvají například na tom, že e-mail má mít maximálně 20 řádek. Pokud je delší, je dobré uvést na úvod omluvu. Na e-maily, které vyžadují odpověď, byste měli odpovědět téměř okamžitě. K odpovědi odeslané až po dvou dnech je slušné připojit omluvu.
Pokud zaměstnanec bere telefonní hovor zvenčí, měl by uvést nejprve název společnost a pak teprve své jméno. Záleží na vedení firmy, aby určilo, jak mají zaměstnanci do telefonu uvádět její název.
Správná vizitka má obsahovat titul, jméno a příjmení, funkci, adresu zaměstnání, telefon, fax a e-mail do zaměstnání. Soukromý mobil ani adresu bydliště na vizitce neuvádíme. Nedoporučují se vizitky oboustranné, například česko-anglické. Vypadá to pak, že nemáte na vytištění obou druhů.

Pět zásad, jak se vyhnout chybám a konfliktům:

1. Šéf má privilegované postavení...
Poradu zásadně otevírá i uzavírá nadřízený. Pokud vám šéf telefonuje, nebo vy voláte jemu, měl by to být on, kdo položí telefon jako první. Protože pracovní komunikace má zůstat především v profesionální rovině, neměla by ani starší žena nabízet šéfovi tykání. Při pracovní schůzce, kde s vámi manažer jedná v pozici nadřízeného, podává zásadně ruku jako první on.

2. … jenom když šéfuje
V situacích, které nesouvisejí s pracovními vztahy, nehraje postavení ve firmě tak významnou roli. Mladý šéf by měl pustit starší podřízenou do dveří. Přestože je nositelem funkce, slušně vychovaný manažer také pozdraví starší dámu dříve. Pro oba platí pravidlo, že slušně se zachová ten, kdo na pozdrav druhého nečeká.

3. Při vstupu do místnosti zdraví příchozí
Bez ohledu na společenské postavení zdraví jako první vždy ten, kdo vešel do místnosti. Na pracovišti a v celé budově včetně chodeb by se měli zdravit i neznámí lidé. Určitou výjimkou jsou velkokapacitní otevřené kanceláře nebo haly továren, kterými se prochází. Lidé u stolů či pásů se potřebují soustředit na práci. Zdravte jenom ty, kteří vám přijdou do cesty nebo jejichž pohled se setká s vaším. Pozdrav byste neměli nikdy vynechat ve výtahu, pokud nastupujete nebo vystupujete. Jako první opět zdraví ten, kdo přichází nebo odchází. A to bez ohledu na své postavení.

4. Dveře neotvíráme všude
Máte po zaklepání počkat na vyzvání, nebo rovnou vzít za kliku u dveří? První varianta se hodí pro případ, že místnost je osobní kanceláří někoho, kdo s druhými obvykle komunikuje mimo ni nebo si je do kanceláře osobně zve. Pokud v místnosti sídlí zaměstnanec, který má v náplni práce komunikaci s lidmi, na vyzvání zpravidla čekat nemusíte. Do předpokoje, kde sedí ředitelova sekretářka, lze většinou vstoupit po zaklepání. Respektive pootevřít dveře a zeptat se, zda můžeme dál. Před vstupem do šéfovy kanceláře bychom však měli počkat na vyzvání.

5. Pracovní záležitosti mají přednost
Jedním z nejhorších zlozvyků, který prozradí, že jste nezvládli zásady společenského chování, je dlouhý soukromý telefonát v práci, kvůli kterému na vás musí kolegové – v horším případě klienti – čekat. V práci má vždycky přednost klient, na druhém místě je kolega.

• Osobní image
• Jaká je Vaše tržní hodnota?
• Co může ohrozit Vaší kariéru?
• Profesionální dojem
• Práce na půl úvazku
• Péče o vlasy a účesy
• Vaše kariéra a Váš osobní život
• Styl oblékání
• Řeč těla
• Představování a podání ruky
• Úspěšní kolegové ve světě
• Platy v administrativě v ČR a ve světě

• Poradna
• Vaše personální agentura