Kauza Barták - Slovo do Pranice

To slovo se nyní v souvislosti s kauzou jednoho pana ředitele a spolumajitele v jedné osobě skloňuje ve všech pádech – ASISTENTKA.

Ponechme nyní stranou pohled z ženského hlediska, kdy dochází k naprostému dehonestování žen tím nejzákeřnějším možným způsobem. Vždyť, kdo by čekal od vzdělaného, vysoce postaveného a věkem zralého muže tak nehorázné a trestuhodné jednání? Kdo by uvěřil mladé, jistě ambiciózní slečně, že byla fyzicky i psychicky terorizována při výkonu svého asistentského povolání? A kdo před tím uvěřil několika jejím předchůdkyním, které stejné či podobné jednání ohlásily řádným způsobem? Žijeme v civilizovaném právním státě, kde výše uvedené sice není myslitelné, ale jak vidno, proveditelné – a to tak, že opakovaně – to je.

Z výroků obviněného vyplývá, že si pojem osobní asistentka vysvětluje velmi svérázně a neurvale. V zájmu zachování prestiže asistentských pozic je tedy nutné tyto zkazky uvést na pravou míru:

Dnešní pracovní náplň asistentky už zdaleka nespočívá jen ve vaření kávy, vyřizování telefonátů a sjednávání schůzek, jak tomu bývalo v minulém století. Vývoj kancelářské a výpočetní techniky zde sehrál důležitou roli. Šéfové jsou v tomto směru daleko gramotnější, takže si dokáží sami sepsat i odeslat zprávu e-mailem, sami si vyřizují velkou část telefonátů prostřednictvím svého mobilního telefonu a většina z nich si dokáže sama pro sebe připravit svůj oblíbený nápoj. Tak k čemu ty asistentky vlastně jsou? Proč už téměř polovina z nich je vysokoškolsky vzdělaná, k čemu to využijí?

Náplň práce asistentek se radikálně změnila. Ony nepečují jen o svého šéfa či šéfovou, ale zajišťují chod celého sekretariátu od péče o obchodní partnery až po archivaci dokumentů. Rovněž spravují samostatné agendy podle druhu oddělení či odboru, jemuž jejich šéf vládne. A osobní asistentky jsou ty, které jsou přiděleny jedné vedoucí osobě. Samozřejmě, že v rámci svých pracovních povinností vyřizují občas i osobní záležitosti svého šéfa, ovšem nikoliv tak, že by mu za úplatu – tj. pravidelný měsíční příjem – poskytovaly osobní služby jakéhokoliv charakteru.

V dobře fungující firmě by to tedy žádnému „Bartákovi“ nemohlo projít hned z několika důvodů. Firma, která zaměstnává byť i ředitele, u kterého se asistentky střídají jak na běžícím pásu, by se už dávno musela nad takovou fluktuací zamyslet a položit si následující otázky:

1. Jedná se o opakovaně špatný výběr personalistou nebo je chyba v osobě ředitele?

2. Měl jen 5 asistentek a všechny na něj podaly trestní oznámení, nebo se jich u něj vystřídalo dokonce více?

3. Jak to, že pojem osobní služby nebyl definován v příloze, jako nedílná součást pracovní smlouvy?

Šlo-li o krátkodobé pracovní poměry pouze za účelem doprovodu na pracovní cesty, pak se jedná o jev zcela netradiční až podezřelý! Představa, že by to tímto způsobem mohli praktikovat všichni vrcholoví manažeři je naprosto scestná.

Celý tento zavrženíhodný případ by měl mít kromě spravedlivého trestu ještě jeden výsledek. Všechny asistentky by si měly uvědomit, že žádný šéf si nemůže dovolit všechno. Že zákony platí pro každého a že je potřeba znát nejen své povinnosti, ale rovněž svá práva. Touha udržet si zaměstnání asistentky nesmí nikdy převyšovat nad tolerováním pošlapávání lidské důstojnosti. A personalisté by měli lépe sledovat a analyzovat pracovní mezilidské vztahy a být nápomocni tam, kde je riziko potencionálního konfliktu či bezpráví. A v takových situacích se určitě nachází i dost dalších asistentek. Asociace profesionálů v administrativě – Topasistentka, o. s. je připravena pomoci všem asistentkám s podobnými problémy.

Nedovolme žádným „Bartákům“ zastávat manažerské funkce!

Autor: Rosita Ciglerová, Viceprezident Asociace Profesionálů v Administrativě - TOPASISTENTKA o.s.